V létě roku 2019 jsem si nechala měsíc a půl bez svateb, abychom mohli vyrazit na přechod Pyrenejí. Haute Route Pyrenees je trek od Atlantického oceánu ke Středozemnímu moři, který se po celou svoji dobu snaží kombinovat stezky tak, aby se držel co v nejvyšší nadmořské výšce a v podstatě kopíruje Španělsko-Francouzskou hranici.

Bylo to nejlepších 700 kilometrů horskou divočinou a asi zatím nejlepší dobrodružství, co jsem kdy podnikla. Chodili jsme 15-20 km denně s tisícimetrovým převýšením celých 47 dní, brodili ledové říčky a překonávali sněhová pole a suťoviska i rozkvetlé louky. Usínali do zvuku kravských zvonců pod stanem i pod hvězdami. Odháněli z cesty zmije a jedli kuskus s rybičkami k obědu i večeři. Často několik dní mimo jakoukoli civilizaci a signál, ale v mnohem lepším spojení se světem okolo.

Od roku 2018, kdy jsem dokončila univerzitu v Edinburghu a nebyla vázaná k jedné geografické lokaci, koupila jsem si tedy dodávku a brázdila v ní 3 roky Skotsko, bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy udělala.

Od roku 2022 bydlím s partnerem ve větší, vlastnoručně předělané dodávce - nejčastěji nás najdete někde v Itálii nebo na naší chatičce v českých lesích.

Vanlife miluju, ať fotím nebo pracuji kdekoli, vždycky mám s sebou vlastní postel, obývák a kuchyň v jednom a to je luxus větší než ten nejlepší hotel.

Mám opravdu ráda kočky.

Tady je vzácná fotka mého obličeje, protože se nerada fotím.

Pořídil ji můj spolužák Alex Hall při dokončení instalace našich závěrečných prací na Edinburgh College of Art.