Roadtrip: Island v zimě

Roadtrip: Na Island v zimě

Tady je malá reportáž o dvou BFFs a jejich cestě na zasněženej Island uprostřed zimy. Spaní v autě, pozorování polární záře až po uši ponořený do horkejch pramenů, zatím co nám kolem hlavy foukal blizzard a taky hodiny a hodiny řízení v kompletním mlíku a sírovým smradu. Polární noci s rozeklanejma kopcema, kterým dělaly obrysy hvězdy. Spontánní Islandský dobrodružství v únoru 2019.

Můj kamarád Martin Faltejsek je známej svojí láskou pro Islandskou krajinu už léta a častokrát mě lákal, ať tam jedu taky, ale až do teď se mu to nepodařilo. Upřímně mě místa s takovým množstvím hypu, jako je Island, vůbec nelákají. Mám radši být sama v horách, daleko od všech a objevovat zapomenutý a ještě divoký místa, raději než přispívat svou troškou do mlýna už tak přeturistovanejch lokalit. Ale když Martin navrhl jet na Island uprostřed zimy? Ok!

Vyhajpovanost Islandu

Musím říct, že ten všudypřítomnej Islandskej hype je odůvodněnej protože je to ostrov plnej kouzel. Struktury vulkanický krajiny, mech a vodopády na každým rohu… Takže i když velká část z toho, co je tam k vidění, byla pod nánosem sněhu, byla jsem okouzlená. Teď když si projíždím fotky, dochází mi, jak moc je tak krajina jiná.

Ze začátku jsme se energicky vrhli na návštěvu největších Islandských taháků.. když už tu jsme, rozumíš! Ale ihned mi došlo, že to byla velká chyba. Místa krásný, ale všechna jejich přírodní krása se ztrácí za stěnou z lidí cvakajícími, klouzajícími se po ledu vyhlídkovejch cestiček, autobusy, obrněný auta s bodákama na pneumatikách, suvenýr shopy… A my jedni z nich.

Slavnej Ring of fire jsem překřtila na Ring of hell a ujížděli jsme pryč co to jen šlo. Dál do krajin bez lidí, do opuštěnejch termálních pramenů uprostřed ničeho. Užívat si drsnost a izolaci tohohle místa, popustit uzdu kontrole, kterou normálně máme, ale tady ji lehce odfouká hurikán vanoucí z ledovců, cesty kterými jsme chtěli jet se uzavírají a my musíme volit cesty nové.

Když vyjíždíme z Rejkjavíku a poprvé v dálce uvidím sloupce geotermální páry, probudí se ve mě takový hluboký vnitřní vzrušení. Nikdy jsem před tím nebyla v takhle seismicky aktivní zemi a pomyšlení na to, že země pod vašima nohama je skoro hmatatelně živá, je prostě vzrušující. Pouštím svoji oblíbenou islandskou muziku a jedeme. //Ne, není to Sigur Rós, na ně přišla řada až ve vánici o pár dní později.//

Ledovce

Naše dny se skládaly z probuzení na kraji cesty uprostřed ničeho v našich vyhřátých spacácích a pak jízdu a pozorování proměňující se krajiny. Co nemohlo chybět byla návštěva Michaela, který nás vzal na ledovec ve svým jeepu. Když pomineme fakt, že jeepu při této vyjížďce přestaly fungovat všechny brzdy a zastavovali jsme zařazením zpátečky, bylo to dobrodružné i tak. Důvodem byly extrémní větry, které dokonce uzavřely i cestu zpátky. Narychlo jsme ale prolezli aspoň k jednomu ledovci, i když na něj sme bez výbavy vyrazit nemohli a ještě jsme se prošli k tajnýmu vodopádu a pak už jsme jen popíjeli islandský pivo a brennivín.

Dalších pár dní jsme strávili v kompletním sněžným mlíku na cestě na sever. Viditelnost byla téměř nulová, při řízení jsme museli z navigace odhadovat jestli máme jet rovně nebo někam zatáčet, většinu času jsme viděli jen od patníku k patníku. Ale nevadilo nám to – muzika a řízení v nepříznivých podmínkách je to, co máme oba rádi. Zastavovali jsme v malých zasypaných městečkách a nebo si uvařit polívku v ešusu na přední sedačce. Nakonec jsme objeli celej ostrov, protože cesta jihem (kolem ledovců) byla stejně zavřená.

Řízení na Islandu v zimě

Ve zkratce: Auto bez pohonu 4×4 na Islandu v zimě nedoporučujeme. 

Ač je na Islandu v zimě v nabídce autopůjčoven najdete k mání skoro jakýkoli miniaturní osobáček, pronajali jsme si alespoň ten nejzákladnější s pohonem na všechny čtyři a byli jsme vděční, že jsme to udělali. Nebudu vypočítávat kolik osobáků jsme cestou viděli zapíchnutých v závějích na kraji cesty a nebo prostě jen tak neovladatelně klouzat po namrzlé vozovce, jedno auto jsme pomáhali vytáhnout z příkopu a asistovali jsme i u jedné nehody (naštěstí bez zranění, ale auto na odpis).

Situace taková není vždy, my ale přiletěli zrovna po velkým sněžení a vozovka byla pokrytá solidní vstvou ledu (ve městě vrstvou břečky do půlky kol) a v Rejkjavíku byla na stranách silnice 1-2 metry vysoká zeď odhrnutého sněhu, že přes ní skoro nebylo vidět. Islanďani si sice pro mlíko a brennivín dojedou po Rejkjavíku i ve Fabii s letníma gumama, ale turisti nejsou Islanďané a navíc kdekoliv mimo město už málokdo nemá 4×4, či spíše obrovskej pickup.

Mnoho silnic ve vnitrozemí je v zimě úplně zavřených, dopravní tepna kolem celého ostrova Ring Road č. 1 je však skvěle udržovaná a protahovaná. Často ale při extrémním počasí bývají její jednotlivé úseky uzavřené (protože by vás silné větry od ledovců k moři jednoduše převrátily), takže je důležité pravidelně kontrolovat předpověď počasí a uzávěr na road.is. Určitě se také hodí mít v zimě v autě výbavu pro případ, že byste cestou z výletu na hotel někde uvízli (teplé oblečení, deku, jídlo, pití).

Spaní v autě na Islandu v zimě

Většinu našeho výletu jsme v autě taky spali. Je to punk, ale můj nejoblíbenější způsob cestování autem – bez hotelů, s naprostou volností. Byla zima, což se dá očekávat, ale s teplým péřovým spacákem je to pohodička. Hlavní je samozřejmě si nevybíjet baterii na autě – tj. nemít nic zapnutého, pokud nemáte nastartováno. Protože být někde v Islandské pustině uprostřed vánice s chcíplou baterkou úplně nechcete. Další důležitá věc je filosofie “leave no trace”, tedy přistupovat k přírodě kolem ohleduplně a nechat každé místo tak, jako byste tam nikdy nebyli.

Horké prameny žůžo labůžo

Termální prameny byl pro mě vrchol výletu, protože kdo mě aspoň trochu zná, ví, že pod horkou sprchou nebo ve vaně dokážu vydržet neuvěřitelně dlouho. S termálními prameny jsem nikdy před tím neměla zkušenost a během výletu jsem si to bohatě vynahradila. Nastavili jsme si pokusit se alespoň o jeden pramen denně. Navštívili jsme některé světoznámé, nějaké co nebyly vůbec teplé, v některých jsme se potkali a skvěle popovídali s jinými cestovateli, jeden placený – který byl ale naprosto úžasný a kde jsme byli úplně sami. A jeden večer jsme se ocitli zaparkovaní na kraji silnice, vítr nám cloumal s autem ze strany na stranu a my se nabalení do kabátů s mobilem s mapou a ručníkem v ruce vydali do závějí hledat souřadnice, kde měl být pramen všech pramenů – a fakt tam byl! Obrovská vana plná horké vody a nic než naprostá temnota, hvězdy, moře v dáli, divoký vítr a naše hlavy čouhající z 40°vody. Pár hodin jsme tam vydrželi.

Byli jste na Islandu když jste nenavštívili koncert Bena Frosta?

Pokud máte jenom trochu rádi ambientní muziku, možná znáte krále všeho hluku a divných zvuků, Bena Frosta. Pokud ne, doporučuji. Australan co přesídlil na Island a tak trochu můj idol. Od prvního koncertu jeho alba Aurora v Praze někdy kolem roku 201-nevim jsem s ním v lásce. Když jsme přijeli, dělala jsem si srandu, že by bylo cool, kdybych ho třeba potkala na ulici v Rejkjavíků, to bych měla asi solidní “fan girl moment”. No, co se nestalo, jednou kouknu letmo na Instagram a tam to je – intimní performance v Rejkjavíku.. říkám si, tvl, no to bude určitě den potom, co odjedeme! A ne, není, je to den před odjezdem. OMG. Takže tak. Jak říkám, země plná kouzel.

Music: Ben Frost – Aurora
(sluchátka a nahlas)

Islandský dobrodružství – fotogalerie

Bonus:

Největší LOL výletu: Návštěva kráteru Kerið – který dal světu jméno “kráter”. Toto místo je jedno ze dvou přírodních úkazů, kde musíte platit vstupné a my ho zaplatili pouze pro to, abychom nalezli jeho hlubocem modré vody zamrzlé a pokryté hlubokou vrstvou sněhu do které někdo vyšlapal nápis “SEND NUDES” a malůvku penisu. LOL.